Bedřich Smetana (1824 – 1884) byl český hudební skladatel období romantismu. Patří mezi nejznámější české hudební skladatele. Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici. Za svého života působil jako koncertní klavírista, hudební pedagog, dirigent a hudební kritik. Smetana psal především díla operní a symfonická. Značný objem v jeho díle zaujímá také klavírní tvorba, soustředěná v prvních etapách jeho skladatelské činnosti. Komorní hudba je zastoupena ojedinělými, i když zásadními díly a spíše okrajové postavení zaujímají jeho sbory a písně. V padesáti letech zcela ohluchnul, ale i po ztrátě sluchu dokázal složit řadu vrcholných děl. Celým svým dílem usiloval o vytvoření svébytného českého hudebního stylu.

Zdeněk Fibich (1850-1900) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu.

Leoš Janáček (1854-1928) byl český hudební skladatel, který je ve světě stále velmi uznávaný a to především pro nezvyklou melodiku svých skladeb, která vychází z moravské a slezské lidové hudby.

Jiří Jirmal (1925-2019) byl český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Na kytaru hrál od mládí, a to především jazzovou hudbu. Odborné klasické hudební vzdělání získal na Státní hudební konzervatoři v Praze, kde také později sám učil. Svou úspěšnou koncertní činnost musel ukončit v roce 1965 po těžké autonehodě a od té doby se věnoval především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti.