Dvě krátké a nenáročné sonatiny G dur a F dur, které byly vydány ještě za Beethovenova života, přibližně v roce 1807.  Od té doby se pro svou působivou krásu pevně usadily v repertoáru pro mírně pokročilé klavíristy. Je však málo pravděpodobné, že je skutečně napsal Beethoven, a proto nemají opusová čísla, ale jsou v katalogu jeho děl uvedeny jako "Anhang/Appendix 5".
Prstoklady pro toto urtextové vydání napsal Walther Lampe, který byl klavírním žákem Clary Schumannové, která zase učila Güntera Henleho, zakladatele hudebního nakladatelství, které tyto noty vydalo.  Henle označil Lampeho za "vynikajícího klavíristu" a především Lampe patřil k předním klavírním pedagogům své doby.