Bedřich Smetana (1824 – 1884) bol český hudobný skladateľ obdobia romantizmu. Patrí medzi najznámejších slovenských hudobných skladateľov. Od ranej mladosti sa venoval hudbe, najmä hre na klavíri a kompozícii. Za svojho života pôsobil ako koncertný klavirista, hudobný pedagóg, dirigent a hudobný kritik. Smotana písal predovšetkým diela operné a symfonické. Značný objem v jeho diele zaujíma aj klavírna tvorba, sústredená v prvých etapách jeho skladateľskej činnosti. Komorná hudba je zastúpená ojedinelými, aj keď zásadnými dielami a skôr okrajové postavenie zaujímajú jeho zbory a piesne. V päťdesiatich rokoch úplne ohluchol, ale aj po strate sluchu dokázal zložiť množstvo vrcholných diel. Celým svojím dielom sa usiloval o vytvorenie svojbytného českého hudobného štýlu.

Zdeněk Fibich (1850-1900) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu.

Leoš Janáček (1854-1928) byl český hudební skladatel, který je ve světě stále velmi uznávaný a to především pro nezvyklou melodiku svých skladeb, která vychází z moravské a slezské lidové hudby.

Jiří Jirmal (1925-2019) byl český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Na kytaru hrál od mládí, a to především jazzovou hudbu. Odborné klasické hudební vzdělání získal na Státní hudební konzervatoři v Praze, kde také později sám učil. Svou úspěšnou koncertní činnost musel ukončit v roce 1965 po těžké autonehodě a od té doby se věnoval především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti.